Psycho
Není vidět cesta ani sráz ani víc
a tak neví, kudy dál
v závěji sněhu, co se muchlal s vichřicí
zkouší se nebát
A nikde nikdo jen mráz a sníh
a noc tak příšerně dlouhá se zdá
když mrazem usíná
Však nešlo neslyšet hloupý smích
i od těch nejbližších
když řekla: s drogou přestat se dá
A teď tam bdí, nehybná sní
vnímá jen svůj dech a oči přivírá
na sklonku vánoc
tak sama sama sama usíná
A nikde nikdo jen mráz a sníh
a noc tak příšerně dlouhá se zdá
když mrazem umírá
Však nešlo neslyšet hloupý smích
i od těch nejbližších
když řekla: s drogou přestat se dá
nevnímá svůj dech a už vlastně vůbec nic
byl to jen příběh a co chci, je říct tím jen (že od těch dob)
Už ani kafe nechutná mi jak dřív
tak nějak míň ho cítím, vděčná,
že smím být tam, kde to znám
Že tu můžu stát a zpívat
že mám s kým na co se dívat dál
nemusím spát….